Pokud je jeden stát součástí tak velkého uskupení jako je Evropská unie, nemůže se už zkrátka dělat, co chce. Volný trh přinesl mnohé, vnitřní trh přinesl ještě více – harmonizaci nejen právní úpravy států, ale také jednotný trh a také jednotná pravidla. Na začátku to byl velký boj, dostat všechny státy do jedné latě, aby nikdo nediskriminoval a nikdo nebyl diskriminován. Dnes jsou problémy, které se řešily na počátku, učebnicové příklady evropské integrace, které nám neustále připomínají, že ať je stát sebevyspělejší, vždycky se pokusí zvýhodňovat své vlastní před cizím, byť i cizí může být mnohonásobně lepší nebo stejné. Dejme si tomu například případy, kdy jeden stát dováží do druhého alkohol. Nejedná se o nic zázračného, prostý ovocný likér, který má nějakých 25 procent alkoholu. Ale v zemi, kde se tento likér dováží, mají stanoveno zákonem, že ovocné likéry musí mít nad 30 procent alkoholu, jinak se nesmí prodávat. A jak s tím?
Cassis de dijon
Není ani od věci, proč to vlastně zmiňujeme. Cassis de Dijon, neboli černorybízový likér, je dnes již legendární judikát Evropského soudního dvoru, který i dnes dokazuje, že je stále relevantním příkladem. Evropský soudní dvůr jasně stanovil, že takové zakázání prodeje ovocného likéru pod 30 %, když už likér jednou prošel zákonnou úpravou pro výrobu ve své domovské zemi, je nepřípustná a představuje tak omezení volného trhu. Logický úsudek. Proč by vlastně měl být výrobek zatížen dvojí právní úpravou, zvláště pak, když máme vnitřní trh, kde se uplatňují svobody pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. Není od věci říct, že byť se jedná o velký zásah do národní ekonomiky obecně, jedná se o všemi podporovaný judikát, protože z něj těží vícero států, také my, kteří vyvážíme spoustu zboží do zahraničí.
Lidé v České republice neustále pokřikují, jak jim EU bere životy, přitom si neuvědomují, že je to právě vnitřní trh, který nám dává tak velký prostor, kde se může Česká republika uplatnit jako dovozce i vývozce.