Když se roku 1817 dostal na svět Rukopis královédvorský, nikdo netušil, že ještě za dvě stě let nebude zcela jasné, jestli je pravý, nebo jestli je to zdařilý falzifikát. Královédvorský rukopis měli údajně objevit dva muži ve věžní kobce děkanského kostela svatého Jana Křtitele, ve Dvoře Králové nad Labem.
– Spisovatel Václav Hanka.
– Místní kaplan Pankrác Borč.
O dva roky později ho (spolu s dalším rukopisem, zvaným Zelenohorský) vydal právě Václav Hanka.Vznik rukopisu měl spadat do třináctého století.
· To, že se objevil v době národního obrození, bylo tak trochu podezřelé.
· Lidé potřebovali nějakou podporu a ejhle!
· Rukopis královédvorský jako by spadl přímo z nebe.
Co mělo být jeho účelem? Dokázat, že český národ má stejně dlouhou historii, jako například Němci. Češi byli v té době už neúnosně utlačováni, a tak zajisté potřebovali důkaz, že jejich kultura existuje už dlouhá staletí.
Dokonalý falzifikát
Myslel to tedy Hanka dobře, ale už zanedlouho se začalo mezi lidmi debatovat o tom, že je rukopis padělek. Do sporů o pravost tohoto dokumentu se zapojil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. I on je považoval za padělky.
· Jedním z důkazů nepravosti byla špatná staročeština, kterou odborníci neuznali.
Dodnes někteří lidé zastávají názor, že se jedná o pravý rukopis. Vše je psáno na pergamenovém papíru, které by měly být původně součástí tří knih. Jedná se o sedm pergamenových dvojlistů, které jsou popsány z obou stran. Počet veršů, který je na nich zaznamenán, je tisíc dvě stě dvacet devět. Počet písní je čtrnáct. Vše je psáno železitoduběnkovým inkoustem, který je už v současnosti velice světlý. Je tedy jasné, že se jedná o inkoust starý. Roku 1971 byl, po všech letech zkoumání, prohlášen Rukopis královédvorský za falzifikát. Přesto je uložen v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze.